Začátky jsou vždycky těžké…
- by Jana Strnadová
- Nov 8, 2016
- 2 min read

Toto motto zná asi každý. Někdo jen jako hlášku, jiný z vlastní zkušenosti. A právě přesně to zažívám i já.
Tak trochu opadla první euforická vlna toho, jak všechno bude krásné, a jak budu svým vlastním pánem a budu dělat jen věci, které mě baví. Nyní je to již o tom začít na sebe upozorňovat, vytvářet vlastní PR, zpracovávat nabídky, dávat o sobě vědět. Někdy je to snadné, protože každý z nás má své zaručené kontakty, jindy je to dřina.
Vytvářet povědomí sama o sobě je nesnadný úkol. Kreativně tvořit nabídky tak, aby zaujali klienta, a zároveň to nebyla snůška prázdných slov. Dokola se sebe ptát, co vlastně nabízím jiného než ostatní, s čím můžu prorazit, v čem jsem jedinečná? A odpovědi nepřicházejí…
A tak se věnuji něčemu jinému, hledám inspiraci, kde se dá. Knihy, odborné články, úspěchy ostatních podnikatelů, sociální sítě. A najednou zjistím, že jen čtu o ostatních, o tom co prý funguje a co zase se, o tom jak se to má správně dělat, o tom jak kdo uspěl a s čím, a pomalu se vytrácí vaše vlastní autentičnost. Najednou se mi nezdá tak snadné podnikat sama na sebe, najednou nevím kde začít, nebo se nemůžu rozhodnout co přesně udělat a kdy to udělat. Je to takové, jako když chcete kopnout míč a nevíte jak, nevíte kam a jakou silou, nevíte, co způsobí. Zažili jste to také?
A tak pracuji na svém PR a s ničím nejsem spokojena, nic se mi nezdá dost zajímavé, profesionální, atraktivní. Samozřejmě, že mě napadlo se obrátit na odborníka, který vyšvihne článek o Vás samotných během několika hodin, profesionální fotograf vám udělá fotky a kvalitní webmaster zase skvělé webové stránky. Ale chcete to? Chcete, aby o vás psal někdo jiný? Chcete, abyste se na fotografiích nepoznávali? A proto znovu a znovu začínám. Píšu, přemýšlím, tvořím… No a pak se přistihnu že vlastně jen čekám, až si mně někdo všimne. Až mi spadne zakázka do klína, aniž bych musela nějak více zainvestovat… Ale tak to nechodí.
Možná je čas vzít to za jiný konec, změnit strategii, stát se větším rváčem v konzultantském ringu. Více profesionality, méně emocí, lepší tah na branku. Ale budu to stále já? To ukáže až čas…
Neztrácím naději. Energie, kterou do toho všeho vkládám, se musí někde projevit, odrazit a vrátit zpět. A já jí nakonec přijmu s otevřenou náručí :-).
Comments