HR for people, not for paper!

Na svém startu jsem obklopena lidmi, kterých si vážím a od kterých dostávám důležité rady. Jedna z nich je, že pokud chci prorazit ve svém oboru, měla bych na to zaměřit i své články. A vlastně proč ne? Stejně jsem to chtěla vždycky dělat. Být otevřená ve svých názorech na určitá HR témata. Psát o tom, co si o "HR" a věcech kolem myslím. Třeba vás můj pohled na věc zaujme, nebo s ním nebudete souhlasit a já budu ráda za obojí, protože diskuzí o daném problému se nalézá cesta k řešení…

Pokud někdy přijde řeč na personalistiku, poměrně často slýchám: „Naše HR, to je úplně k ničemu!“ „Raději si poradíme sami, než po nich něco chtít.“ „Nechápu, na co je v naší firmě HR. Vždyť ti ani neporadí a tvoří jen zbytečnou administrativu, kterou trávíme čas!“ A není se čemu divit. Historky, které slýchám, jsou přinejmenším tragikomické.

Říkám si, „jak je to možné?“, už nežijeme v době Osobních Oddělení zabývajících se jen nutnou personální administrativou. Tehdy byl zaměstnanec jen osobní číslo v tabulce. V dnešní době si přece zaměstnanců vážíme, alespoň se to píše v kdejakém HR článku. Jejich pracovní výkon, loajalita a také spokojenost je klíčem úspěchu každé firmy, proto by práce s nimi měla být to nejpodstatnější. A není to právě HR, které by je v tom mělo podporovat a být tu pro ně?

Ptám se sama sebe, čím to může být? Proč z mnoha stran slyším, že by se vůbec nic nezměnilo, kdyby HR ve firmě nebylo, že by se zaměstnancům žilo lépe. Znám hodně dobrých HRistů a vím, že dělají svou práci dobře. Stoupla snad personalistům pýcha do hlavy a vidí se tak důležitě, že podpora zaměstnance není pro ně „voňavou“ činností? Nebo platí, že HR může dělat každý a pak to podle toho vypadá? Nebo korporace, ve snaze ušetřit, odklánějí personalisty od lidí k papírům?

Možná je to jen oboustranné nepochopení role HR. Stojí totiž někde mezi zaměstnancem a vedením. HR samo chce být uznávaným partnerem vedení společnosti a tak vymýšlí a dodává všemožná HR řešení pro podporu plnění cílů, podporu byznysu, podporu růstu. Nezapomíná při tom tak trochu na podporu zaměstnanců? Zaměstnanec je pak po právu naštvaný, když ke své práci musí ještě vyplňovat výkaz toho, co dělá, nebo se zabývat vyplňováním pro něj nesmyslného dokumentu, tabulky či dotazníku. A pokud ještě k tomu, není ze strany HR vyslyšen, když má problém nebo připomínku, vzniká dobré podhoubí pro to, vidět HR více jako přítěž než jako pomoc.

A přitom by stačilo připustit si, že HR je podpora pro obě strany. Pro řadového zaměstnance i vedení společnosti. Samozřejmě, že jejich potřeby jsou rozdílné a leckdy i protichůdné, ale právě to je na HR práci tou přidanou hodnotou. To, že dokáže skloubit potřeby zaměstnanců s potřebami společnosti a oběma stranám přinést efektivní a přínosné řešení. Pokud nebude HR pro lidi, ale pro papíry, pak jeho role ztrácí smysl! Alespoň v mých očích.

Když budu tvořit HR projekty a nastavovat HR systémy z pozice supportu, budou reflektovat zaměstnanecké potřeby a zároveň budou efektivní pro plnění firemních cílů. Jestliže chci, aby nějaký projekt či systém zůstal živ, musí být pro všechny strany přínosem, hlavně pro ty, co jen budou naplňovat. Pak se možná dočkám i štědrého budgetu na další.

Snažme se o to, aby bylo HR ve firmách bráno jako nepostradatelné oddělení či role, hlavně v očích zaměstnanců. Ne proto, že se postará o všechny „papíry“, ale proto, že je nápomocné tam, kde je třeba. Proto, že dodává manažerům pevnou půdu pod nohama. Proto, že se na HR mohou zaměstnanci vždy bez obav obrátit s jakýmkoli problémem. Proto, aby vedení společnosti bralo funkci HR jako rovného partnera, protože mu přináší největší přidanou hodnotu – to, že zaměstnanci budou spokojeni.

Nejde o to tvářit se honosně a dělat velkolepá HR gesta, jde o to porozumět lidem, manažerům, byznysu a firmě - a pro ně tvořit, nastavovat a jim pomáhat. Jedině tak bude práce HR ceněna ostatními.

A co vy? Jaké máte zkušenosti se svým HR?

#support #HR #podpora #zaměstnanci